Toužíte-li po neúspěchu, myslete jenom na sebe.
Hodláte-li vítězit nad ostatními, učte se vnímat situaci jejich očima.
Chcete-li však úspěšně pomáhat sobě i jiným,
dívejte se na svět očima letce, který
krouží vysoko namd naším snažení.
Citace uvedená ve výborně čitelné a přínosné publikaci:
PLAMÍNEK, Jiří; Synergický management, Argo, 2000, ISBN 80-7203-258-5
If you think you are beaten, you are,
if you think dare not, you don’t
If you like to win, but you thing you cant,
It is almost certain you won’t.
If you think youľl lose, you’re lost
For out of the world we find,
Success begins with a fellow’s will -
It’s all in the state of mind.
If you think you are Outclassed, you are,
You’ve got to think high to rise,
You’ve got to be sure of yourself before
You can ever win a prize.
Life’s battles don’t always go
To the stronger or faster man,
But soon or late the man who wins
Is the man WHO THINKS HE CAN!
- Napoleon Hill, Think&Grow Rich, ISBN 978-1-58542-659-1
„…… chodil jsem často na pláž uklidňovat se od práce. Na procházce jsem často potkával člověka, který do moře házel medúzy vyplavené na břeh. Jednou mě to nedalo a dal jsem se s ním do řeči. Zeptal jsem se ho, proč to dělá. Vždyť na břehu jsou miliony medúz. Nemůže je přeci zachránit všechny a tak to nemá moc smysl. Podíval se na mě, sebral další medúzu, hodil ji zpátky do moře a řekl: „Pro tuhle to smysl mělo“. Od té doby, pokaždé když přijdu na pláž, seberu několik medúz a hodím je zpět do moře, protože pro ty to smysl má……“
Část emailu z otevřené emailové korespondence na blisty.cz
Když tě prosím, abys mi naslouchal, a ty mi začneš dávat dobré rady, vůbec neděláš, oč tě žádám.
Když tě prosím, abys mi naslouchal, a ty mi začneš vysvětlovat, proč se nemám cítit tak, jak se cítím, tak ve mně dusíš city.
Když tě prosím, abys mi naslouchal, a ty si myslíš, že pro mě musíš něco udělat, abys vyřešil mé problémy, tak mě vlastně podvádíš, byť to zní podivně.
Možná to je vysvětlení, proč některým lidem pomáhá modlitba. Protože Bůh je němý a neudílí nám dobré rady ani se nesnaží uvést věci do pořádku. Raději naslouchá a nechává nás, abychom se starali sami.
Takže buď tak hodný a jen mě poslouchej, a pokud mi chceš něco říct, prosím chviličku vyčkej, až přijdeš na řadu. A já ti slibuji, že tě také vyslechnu.
– Anonymní dopis, kniha Žádná setkání nejsou náhodná, autor Kay Pollak
Jak v lidech vypěstovat Vůdčí schopnosti – jak pomoci ostatním, aby plně využívali své schopnosti. Kniha, jejiž autorem je známý John C. Maxwell ukazuje čtenáři mnoho velkých myšlenek. Jednou z nich je krásný příklad toho, proč musíme všichni pohnout prstem, aby se svět hýbal.
Kdysi byla červená slepička, která hrabala na dvoře, až objevila několik zrnek pšenice. Zavolala na své sousedy a řekla:
„Když tu pšenici zasejeme, budeme mít k jídlu chleba. Kdo mi ji pomůže zasít?“
„Já ne“, řekla kráva.
„Já ne“, řekla kachna.
„Já ne“, řeklo prase.
„Já ne“, řekla husa.„Tak to udělám já,“ řekla červená slepička a udělala to. Pšenice vyrostla do výšky a uzrála zlatá zrna.“Kdo mi pomůže sklidit tu pšenici?“ zeptala se červená slepička.
„Já ne“, řekla kachna.
„To není moje zařazení,“ řeklo prase,
„Ztratila bych svou nadřazenost,“ řekla kráva,
„Ztratila bych svou podporu v nezaměstnanosti,“ řekla husa.
„Tak to udělám já,“ řekla červená slepička a udělala to.Nakonec nastal čas k pečení chleba. „Kdo mi pomůže upéci chléb?“ zeptala se červená slepička.
„To bych musela dělat přesčas,“, řekla kráva.
„Přišla bych o svůj sociální příspěvek,“, řekla kachna.
„Kdybych byla jediným pomocníkem, tak by to byla diskriminace,“, řekla husa.„Tak to udělám já,“ řekla červená slepička. Upekla pět bochníků a držela je tak, aby je sousedé viděli. Všichni chtěli kousek. Ve skutečnosti požadovali svůj díl. Ale červená slepička řekla: „Ne, umím sníst těch 5 bochníků sama.“
„Nadměrné zisky,“ ječela kráva.
„Kapitalistická pijavice,“, řvala kachna.
„Požaduji rovnoprávnost,“ křičela husa.
Prase jenom zachrochtalo. Ostatní pak rychle namalovali transparenty, pochodovali kolem a vykřikovali nadávky.Přišel státní úředník a řekl červené slepičce: „Nesmíš být tak nenasytná.“
„Ale já jsem se o ten chléb zasloužila,“ řekla červená slepička.
„Správně“, řekl úředník. „To je báječný systém svobodného podnikání. Každý na dvoře si může vydělat tolik, kolik chce. Ale podle vládních nařízení se produktivní pracovníci musí o své výrobky podělit s těmi línými.“A od té doby všichni spokojeně žili dál. Ale sousedé červené slepičky by rádi věděli, proč už nikdy neupekla chleba.
Poznáváte se? A jste Prase, Kachna, Husa, kráva nebo červená slepička?
Děkujeme Tiborovi Szabovi za propůjčení publikace, v případě zájmu o knihu napište komentář 
Napiš post do knihotoče a ukaž lidem krásu myšlenky, která tě zaujala!
Nezapomeň uvést knihu, autora a případně tvoji ochotu knihu někomu půjčit
Nezávazně se zaregistruj do sítě tematických blogů a dej lidem myšlenku. Ocení to.
Člověk si přeje být milován.
Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Člověk touží zanechat v lidech nějaký pocit, duše se bojí prázdnoty, chce kontakt za každou cenu.
– Hjalmar Söderberg, kniha Dr. Glas, přeložil Otakar Franczyk